Nejsme v otrokářské společnosti, tak věřím, že křesťan může změnit svoje zaměstnání. A zároveň věřím, že křesťan může i zhřešit, když zaměstnání změní. Pokud utíká z místa, kde se mu jen nelíbí, kde to není podle jeho představ a přitom jeho život není svatý, tak je docela pravděpodobné, že ve skutečnosti utíká z místa Boží výchovy. Pokud je křesťan plně svobodný ve špatném zaměstnání, tak pak jej může v klidu a bezpečně opustit. Pokud ovšem zaměstnání zjevuje, že není schopen nést křivdu, pokud zaměstnání zjevuje, že vládcem křesťanova života je jeho JÁ, pak je spíše na místě chválit Pána a děkovat za příležitost stát se spaseným. Ve smyslu konání svého spasení. Pokud po omilostnění Kristem nekonáme spasení, tak spasení už nejsme, žijeme v náboženské vyznavačské autosugesci.
Zaměstnání a jiné věci těla… pořád jsou to jen časné a tělesné věci. Ve svobodě mohu vykonávat jakoukoliv činnost, která není zlá nebo nečistá… Všechno je v rovině mého vztahu s Bohem a na mém svědomí. Nemusím setrvat v žádném zaměstnání a současně v něm někdy mám zůstat…. zní to podivně, stejně jako slova výše, ale tak nějak se to jeví nejpravděpodobnější.
Křesťan nemusí být rohožka, ale možnost být rohožkou je možná darem. Pokud nemám žádný problém, pokud mě svět neutlačuje … tak pokud nejsem “již dokonalým svatým”, tak je mi tento stav hodně nebezpečný. Rozhodně je mi stav “spravedlnosti od světa” nebezpečnější, než bytí rohožkou.
Dokud nedosáhnu Kristovi dokonalosti, tak být rohožkou je v určitém smyslu dar. Jak je psáno, nebojte se těch, kteří vám mohou ublížit na těle, ale …. o svoji duši se bojte.
Matouš 10:28 A nebojte se těch, kteříž mordují tělo, ale duše nemohou zamordovati; než raději se bojte toho, kterýž může i duši i tělo zatratiti v pekelném ohni.
Pokud jsem v postavení rohožky svobodný, tak není problém se stát rohožkou jinde, tedy změnit zaměstnání, školu, … (ne partnera) …. ale pokud postavení rohožky útočí na moje já, pokud moje já prská, …. tak si myslím, že to nejsou ty příklady, kdy apoštolové, bratři,…. využili všech možností, aby se postavení rohožky vyhnuli. Ale pozor, to neznamená, že naším cílem je být rohožka. Naším cílem ovšem není ani nebýt rohožka. Cíl je být jako On.
Vše, co je z víry, je dobré…mohu se s čistým svědomím pustit do čehokoliv a mohu i neuspět. Ale Bůh mě nenechá padnout. A nebo naopak zůstanu v poddanosti na místě rohožkou a přitom jsem vlastně padl, protože to nebylo z víry, odhodlání a z nadšení, ale ze strachu, pohodlnosti nebo náboženské bigotnosti…
Dalo by se říci, že úsloví o rohožce je pravdivé pouze v jediném aspektu, když se někdo snaží vychytrale zneužít (sobecky využít) moje „mírové postoje“ (trpělivost, toleranci, mírnost, obětavost…..). Takové jednání je potřeba odmítnout a možná i použít „bič spletený z provázků“. Takové ustupování totiž není žádným svědectvím vedoucím ke spasení. Protože to je cíl Boží, spasení člověka, Boží možnost uchopit naše skutky a použít ve prospěch všech.
Ve všech ostatních aspektech nemám jinou volbu, než se stát služebníkem všech, i když to budou ostatní někdy využívat….
konec
PS: v Písmu je jeden verš, který se přímo týká pracovního práva, konkrétně paragrafu ukončení zaměstnání. Je to 1K7:21. To je velmi problematický verš. Není tam totiž jistý překlad. Jestli má otrok usilovat o svobodu , nebo neusilovat.Je to dáno různými originály, nebo nemožností překladu? Proto je z úvah vypuštěn nebo spíše, nemá roli verše, který říká, změň si práci kdykoliv chceš.