Svět přechází do další éry, svět ji nazývá Průmysl 4.0 Předchozí obdobná změna byla industrializace, zrušení nevolnictví, parní stroj, průmysl… tehdy to začalo a dnes jsme u dalšího schodu. Myslím, že církev, společenství nezvládlo ani první schod. Církev nezvládla ani průmyslovou revoluci. Vždyť mnoho velmi dobrých začátků skončilo v církevnictví, náboženství. Industrializace je základ moderní babylonské země. Kolik lidí bylo v zemědělství před průmyslovou revolucí, kolik před 50lety a kolik dnes? Dnes pár, před průmyslovou revolucí to byla většina. Kde jinde než v zemědělství je člověk bytostně závislý na Bohu? Na Bohu, který sesílá déšť? Na spravedlivého i nespravedlivého?
V zemědělství. Nepřišel déšť, přišel hlad… a člověk věděl, že jeho já je malinké, že nad jeho já je Bůh, který posílá déšť. Dnes, když nepřijde déšť, nebo EU zvedne podíl biosložek v palivu, tak nám zdraží chleba, ale hlad nakonec mají nejchudší v třetích zemích. V našem bohatém regionu je naše já hodně vysoké. Babylonská věž roste. A s digitalizací vyroste ještě více. Bůh “již nebude” potřeba. Člověk to dokáže. Věž bude stát. A pak jako blesk, který rozčísne oblohu, se zjeví On, ten kterého bude očekávat jen hrstka.
Máme tedy rozbít stroje, smazat data v PC a vrátit se do jeskyně. Určitě ne. To by byl nesmysl. Je sice jiná doba a ta může sloužit dobrému a může sloužit i ke zlému. Přichází změna, koronavir ji urychluje, nenechme se napálit a zlákat svodem “digitální” svobody, svodem velikého já.
Pro mne jsou velkou inspirací bratři ve středověku, jejich životy byly spojeny s Bohem a byly spojeny i navzájem. Tu vzájemnou svázanost podporoval fakt, že byli fyzicky závislí na Boží vláze i fyzicky jeden na druhém. Potřebovali se fyzicky i duchovně, ta sounáležitost byla ve všem. Ale ta fyzická závislost nebyla příčinou, byla jen dobře využitá k Božímu. I jiných obživa byla závislá na Bohu a na jiných lidech, ale i tak Bohu čest nevzdali a jejich životy byly zlé.
Takže závislost na dešti a druhém člověku nebyla a není příčinou společenství, ale pro jedny byla pomocí a pro druhé bude jednou odsouzením. Máme být závislí na Bohu, nikdo není zprostředkovatel spasení, je to mezi námi a Bohem. Ale přitom společenství jsou lidé, kteří se potřebují, kteří jsou spolu, a jejich hlavou je Kristus. Ve společenství jsme závislí jeden na druhém a přitom jen a pouze na Bohu. To je podle mne společenství, kde je každý jen a jen závislý na Bohu a zároveň je závislý na bratřích. Zní to jako protimluv, ale není. Podle mne je to zapomenuté tajemství společenství Božího lidu.
Nyní je před námi nová výzva, jak být závislý na bratřích, když je fyzicky v životě k ničemu nepotřebuji? Mám své ruce, zaměstnání, pokrevní rodinu, …. svůj osobní vztah s Bohem…. nikoho cizího nepotřebuji. Mám svůj osobní vztah s Bohem, jsem závislý jen na Bohu……… tedy se to nikoho jiného netýká? Nikoho jiného nepotřebuji… to je šalebný výklad, před kterým nyní stojíme, to je nebezpečí této druhé průmyslové revoluce (tedy správně čtvrté průmyslové revoluce )
Potřebujeme jedni druhé? Potřebujeme Boha? Ne v našich proklamacích, tam všichni zvoláme ano. Jsme přeci křesťané. Ne pouze Boha pro naše spasení, ale Boha pro Boha samotného. Je to naše nejbytostnější prožívání? Slovy Petra, vynakládáme svoji veškerou snažnost?
Já k zahanbení říkám, že pokaždé ne, někdy chci mít klid, na to máme dnes hezké nové slovo prokrastinace v duchovní oblasti. Toužím po tom, po Bohu, společenství… někdy na to zapomínám a stačí mi to, co mám. Jenže pokud mi to stačí, jdu ještě za Bohem? Nebo se už Bohu vzdaluji?
Marek 10: 29 Odpověděv pak Ježíš, řekl: Amen pravím vám, žádného není, ješto by opustil dům, neb bratří, neb sestry, neb otce, neb matku, neb manželku, neb dítky, neb rolí pro mne a pro evangelium, 30 Aby nevzal stokrát tolik nyní v času tomto domů a bratrů a sester a matek a dítek a rolí s protivenstvím, a v budoucím věku život věčný.
Efezským 4:14 Abychom již více nebyli děti, zmítající se a točící každým větrem učení v neustavičnosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému; 15 Ale upřímě se majíce v lásce, rosťme v toho všelijak, kterýž jest hlava, [totiž v] Krista. 16 Z kteréhož všecko tělo příslušně spojené a svázané po všech kloubích přisluhování, podlé vnitřní moci v míru jednoho každého ouda, zrůst, jakž na tělo přísluší, béře, k vzdělání svému v lásce.
Sk 2: 42 I zůstávali v učení apoštolském, a v společnosti, a v lámání chleba, a na modlitbách. 43 I přišla na všelikou duši bázeň, a mnozí divové a zázrakové dáli se skrze apoštoly. 44 Všickni pak věřící byli pospolu, a měli všecky věci obecné. 45 A prodávali vládařství a statky, a dělili mezi všecky, jakž komu potřebí bylo. 46 A na každý den trvajíce jednomyslně v chrámě, a lámajíce po domích chléb, přijímali pokrm s potěšením a sprostností srdce,